Ani obligace ctihodných institucí nejsou bez rizik
I dluhopisy vydávané renomovanými a stabilními institucemi – státem, městy, bankami, velkými korporacemi… – mohou mít z hlediska investora určité skryté slabiny. Přestože obecně zcela jistě náleží k nejbezpečnějším investicím. Pojďme se na ně zaměřit poté, co jsme se v minulém blogu zabývali daleko většími potenciálními hrozbami ze strany obligací (synonymum pro dluhopis) od obskurních, tedy podezřelých firem. Dejme tomu, že držíte státní dluhopis s ročním kupónem, čili úrokovým výnosem 2 %. Jestliže ale roční inflace vyskočí řekněme na 4 %, tedy o tyto 4 % v průměru podraží služby a zboží (respektive o 4 % klesne kupní síla peněz), tak váš reálný profit bude záporný: zhruba -2 %. Jinými slovy: vaše dluhopisová investice prodělá během daného roku 2 %. Tomuto nebezpečí se říká inflační riziko.
Druhý risk, úrokový, souvisí s předchozím, často bývá následkem. A hrozí zejména u víceletých dluhopisů. Pokud například úrokové sazby u dlouhodobých bankovních vkladů vyletí třeba na 5 % (v průměru) – a k tomu mohou bankovní domy přikročit z mnoha různých důvodů, mj. i právě kvůli rostoucí inflaci – pak váš 2% dluhopis bude ztrátový i z tohoto aspektu. Peníze na spořicím či termínovaném vkladu by vám prostě ročně vynesly více, cca o 3 %.
A co by se s touto vaší 2% obligací stalo, pakliže by byla veřejně obchodována třeba na burze? Její tržní cena by skoro určitě spadla, neboť většina majitelů by se jí chtěla zbavit. Kdyby měl tento bond (anglický výraz pro dluhopis) nominální hodnotu třeba 1000 Kč, tak by se mohl prodávat kupříkladu za 970 Kč, aby také zajistil aspoň zhruba 5% výnos (1020 : 970 = 1,05). Berte to ale jen jako rychlý ilustrační výpočet pro jednoleté aktivum, neboť kalkulace faktické ceny dluhopisu, tzv. vnitřní hodnoty (může se lišit od aktuální tržní) je poměrně složitá. A částečně i subjektivní výběrem parametrů. Kromě všech budoucích výnosů ovlivňuje diskontovanou (sníženou o příští úroky) hodnotu tohoto úvěrového cenného papíru soubor dalších vzájemně se ovlivňujících faktorů (jejich mix): tržní úrokové sazby, fáze životního cyklu, momentální střet poptávky a nabídky, relevantní ekonomická data, finanční kondice emitenta a jeho rating čili bonita, prognózy, zdanění… a také případný „kupónový nárok“ jeho současného držitele. Ten se odvíjí z doby, která uplynula od poslední výplaty/připsání výnosu do termínu prodeje.
Je-li aktuální tržní cena dluhopisu pod jeho vnitřní hodnotou, tak je zřejmě podhodnocen; na trhu o něj bude zájem. A naopak. Dá se také říct, že s růstem tržních úrokových sazeb klesá vnitřní hodnota obligace. Po bondech s nižší úrokovou „prémií“, zvlášť když doba splatnosti je daleko, slábne poptávka, což vede k jejich zlevnění na trhu. Dluhopis má při svém úpisu (prvním prodeji) emisní kurz. To je cena, za níž je v rámci emise převáděn prvním investorům, tedy upisovatelům. Tento kurz nemusí odpovídat nominální hodnotě. Kdyby se jí rovnal, říká se tomu „al pari“ nebo „na par“. Když je jiný, tak je „nad par“nebo „pod par“.
Také výnosů je několik variant (jako cen). Nominální výnos poměřuje úrok s nominální hodnotou dluhopisu, běžný výnos zase s jeho tržní cenou. Výnos do doby splatnosti (YTM - Yield to Maturity) sumarizuje celkový výtěžek od nákupu za tržní cenu do doby splatnosti při reinvestici veškerých kupónových výplat. K výpočtu se využívá složené úročení – o něm jindy, zajímavý fenomén.
Ještě dodatek ke zdanění bondů: Při úplatném převodu na jiného majitele jsou od daně osvobozeny ty dluhopisy, ze kterých příjem z prodeje nepřekročí v jednom zdaňovacím období 100 tisíc Kč nebo ty, u nichž doba mezi nákupem a prodejem přesáhne tři roky. Kuponové/úrokové výnosy jsou pak daněny 15 %. Tuto taxu sráží emitent ještě před jejich výplatou (srážková daň). I třetí riziko, reinvestiční, částečně vyplývá z již zmíněných úskalí – z nestability cen a sazeb. Je-li dluhopis dle svých podmínek/prospektu (ty nahrazují smlouvu) tzv. vypověditelný – čehož si jeho majitel nemusí zprvu ani všimnout – má právo ho emitent vykoupit ještě před datem splatnosti. To velice rád udělá zejména při poklesu tržních úrokových sazeb. Pak se totiž může „financovat“ levněji tím, že vydá jiné dluhopisy s nižší kupónovou sazbou. Vyplacený investor sice dostane balík peněz, ale už mu není dopřáno ho reinvestovat tak výhodně jako v případě obligací, o něž právě přišel.
Zopakujme si ještě stručně další hrozby, které již byly zmíněny v předešlém blogu a týkají se hlavně obligací vydávaných podezřelými netransparentními podniky. Kreditní neboli úvěrové riziko znamená, že dluhopis nakonec vůbec nemusí být splacen (ani kupon, ani jistina). Nebezpečí se zvyšuje s „dlouhověkostí“ bondu. Ratingové riziko představuje pravděpodobnost snížení ohodnocení emitenta ze strany nezávislé instituce. Snížení kreditu by mu mj. zdražilo případné úvěry a oslabilo tak jeho schopnost uspokojit věřitele. Tedy i kupce jeho obligací. Likvidní riziko značí, že se bond v případě potřeby vůbec nemusí podařit prodat. Nebo jen za cenu, která prodejci vžene slzy do očí.
Chcete-li se vyhnout pastičkám plynoucím z rozkolísání inflace či úrokových sazeb, pak si pořiďte dluhopisy s variabilním kupónem. Ten zvyšuje či snižuje úrokový výnos papíru v závislosti na vývoji toho či onoho indikátoru. V případě vypověditelných obligací by vám zase za tuto jejich ošemetnou vlastnost měl emitent „na kupónu“ pořádně připlatit. A ještě jedno důležité obecné pravidlo: při investování respektujte princip diverzifikace. Prostě nevkládejte všechny vaše volné peníze jen do jednoho měšce. Vedle bondů totiž existuje řada dalších investičních instrumentů. Z nich významnou roli hrají akcie. Na ně se koncentrujme příště.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
