Odkaz – to je vlastně dědictví bez dluhů
Pan Novák je starším bezdětným vdovcem a hodlá odměnit sousedku, která mu občas nezištně uvaří, pomůže s úklidem, nákupy či s různým vyřizováním. Ví, že tajně obdivuje jeho kyvadlové nástěnné hodiny z období biedermeieru. Chtěl by jí je přenechat. Jak to ale má nejlépe provést? Co byste mu poradili?
Když jí totiž starožitnost daruje, tak protože není příbuzná, byla by povinna zaplatit 15% daň. Ty jeho pendlovky mají určitě vyšší hodnotu než 15 tisíc Kč. Minimálně 3x. Kdyby sousedku povolal za spoludědičku s tím, že se pak může s ostatními dědici dohodnout, že součástí jejího podílu budou ty vytoužené kyvadlovky, tak by se zase musela podílet na uhrazení zděděných dluhů. Jde o reálné riziko – náš senior má nyní tolik závazků, že do konce života je splatí jen těžko. Nejlépe proto bude, když ji hodiny odkáže. Pak „paní od vedle“ nebude nucena platit žádnou daň. Ani dědickou ani darovací – obě byly ostatně s koncem roku 2013 zrušeny – ale ani příjmovou daň, která tu darovací taxu de facto nahradila.
Sousedka také jako takzvaný odkazovník nebude muset přispět na splacení dluhů po panu Novákovi. Na rozdíl od dědiců, kteří za zděděné závazky odpovídají – a to celým svým majetkem. To byl také hlavní důvod, proč naši zákonodárci odkaz jako institut navrátili po 50 letech do české legislativy: odkaz umožňuje odkázat část nějakého majetku, aniž by byl neeticky zatížen dluhem, například charitativním a veřejně prospěšným organizacím, nadacím, církvím, muzeím, sportovním klubům, vědeckým ústavům, galeriím, letitým kamarádům z oddílu, známým z klubu sběratelů...Odkazovníkovi se také říká legatář, honorát či poctěný. No a dluhy jen těžko někoho poctíte.
Odkaz sice upravuje dědická pasáž občanského kodexu (od § 1594), o dědictví se ale dle litery zákona nejedná. V podstatě jde o dar pro případ smrti. Paragrafy zákoníku doslova praví, že darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se považuje za odkaz. V praxi má odkaz nejčastěji formu nařízení v závěti, dědické smlouvě či dovětku konkrétnímu dědici či společně všem dědicům k vydání nějaké věci určitému člověku-odkazovníku. Jen pro pořádek: pokud žádný zmíněný akt poslední vůle – souhrnně nazývaný pořízení pro případ smrti - neexistuje, dědí se podle zákonné dědické posloupnosti (§ 1633 a dál).
Odkaz, jinak také legatum, tedy není součástí dědického řízení, a tak odkázanou věc získá odkazovník zpravidla dříve než dědicové své podíly. Jeho výhodou je tedy také rychlost. Tedy většinou – pokud se týká pár věcí. Některé ale mohou být splatné, zejména když je náročných odkazů více, až 1 rok po smrti zůstavitele. Když dědic nebude chtít odkaz vydat, odkazovník ho může žalovat. I odkazovníkovi může být přikázán další „pododkaz“.
Odkaz má rovněž své limity. Dědicovi by měla zůstat z dědictví aspoň ¼ nezatížená odkazy – jinak se hodnota odkazu musí snížit. Ale pozor – bez požadavku dědice směrem k justici se to samo nestane.
Odkaz se může týkat i předmětů a statků, které nejsou součástí dědictví. Dědeček například povolá za svého jediného dědice vnuka Pavla s podmínkou, že koupí sestře auto, zaplatí jednomu bratrovi studium na vysoké škole, druhému – umělecky založenému – vydá ze svého majetku skicu od Pabla Picassa a věnuje celou příští úrodu hrušek z rodinné zahrady v souladu s tradicí filatelistickému spolku.
Pokud jeho prapotomek odkazy nevykoná, ztratí na dědictví nárok. Dědictví, které je podmíněno odkazy, lze odmítnout - jako každé jiné dědictví.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
