Aktivity finančního poradce je dobré mít pod kontrolou
Byl poměrně bonitním klientem. Pan Karel měl slušné a pravidelné příjmy o dost převyšující stálé výdaje. Jeho úvěrová historie vyčtená z bankovního a nebankovního registru byla bílá jak lilie – tak nevinně čistá. Všechny své minulé dluhy uhradil v řádném termínu. Bez rodinných závazků. Žádné alimenty, ani třeba leasing nemusel platit. Úvěrový limit u své kreditní karty neměl nastaven vysoko, peníze skrze ni utrácené vracel své bance každý měsíc do puntíku přesně. Ideální zákazník pro poskytnutí půjčky, řeklo by se. Přesto, když požádal o spotřebitelský úvěr, nedostal ho. Přesto, že si ke zprostředkování nejlepší nabídky najal finančního poradce.
Onen konzultant s písemným souhlasem pana Karla, za něj a jeho jménem požádal několik bank najednou o předběžné posouzení úvěru. Každá oslovená finanční instituce pak pomocí svých individuálních metod, postupů a nástrojů, tzv. scoringem, prověřovala schopnost žadatele poskytnutý úvěr splatit. Mimochodem zde platí, že čím vyšší bonitu potenciální klient prokáže, tím nižší úroková sazba mu bude nabídnuta a naopak. Bankovní domy sondovaly solidnost a rizikovost pana K. také v úvěrových registrech – a tím pádem se také v registrech objevilo pár záznamů o tom, že žádá několik konkrétních bank o půjčení peněz. To, že si finanční instituce proklepávají žadatele v registrech, čili ve sdílených klientských databázích, je naprosto správné. Chrání tím nejenom sebe, ale právě i potenciální zákazníky – například před dluhovou pastí. De facto jim to i nařizuje zákon.
Ty podané žádosti bylo ale třeba nějak dotáhnout do konce, nenechat je ležet ladem. A to se právě poradci, zřejmě ne moc zkušenému praktikovi, nepovedlo. Špatně si to načasoval. U jednoho požadavku si nepohlídal lhůtu danou konkrétní bankou: a tak jeho klient v daném 30denním termínu nepodal ani standardní žádost o úvěr, ani nepodepsal úvěrovou smlouvu, ani původní žádost o předběžné posouzení půjčky neodvolal. A ta tak byla automaticky po uplynutí měsíce zamítnuta. Záznam o tom se objevil v registrech a ostatní oslovené banky proto znejistěly: „Co když banka, která žádost zamítla, zjistila o klientovi něco nedůvěryhodného?“ Proto odmítaly panu K. půjčit. Mimochodem tento druhu statusu (informace o odmítnutí), je z registrů vymazán až po jednom roce v případě banky a po 6 měsících v případě jiné finanční instituce.
Nutné je ovšem zdůraznit, že co banka, to jiný přístup. Některé by zamítnutí úvěru konkurencí v jejich názoru na klienta nijak nezviklalo. Ani fakt, že potenciální zákazník žádá o peníze několik institucí najednou. Věřily by zkrátka jen svým scoringovým instrumentům. Ovšem v případě pana Karla tomu tak k jeho smůle, souhrou okolností a vzhledem k vytipovaným bankám nebylo. Kdyby ale náš odmítnutý měl předplacenou službu Hlídám si, kolik mám, tak by byl esemeskou nebo mailem upozorněn na každý nový dotaz úvěrových institucí v registrech na svou osobu. A to téměř ihned, kdy byl vznesen. Pak by si mohl pan K. svého poradce lépe ohlídat a jeho postupy s ním probrat.
Ono totiž může být někdy praktičtější, když si potenciální žadatel o úvěr nechá finanční institucí vyhotovit předběžný a nezávazný orientační propočet úrokové sazby, výše splátky a RPSN. Bez podání žádosti o posouzení úvěru. Klient o to může banku požádat při informativní návštěvě nebo k tomuto postupu vyzvat svého zprostředkovatele.
V této souvislosti ještě jedno upozornění: Některé banky požadují poplatek za zpracování žádosti o půjčku, jestliže nakonec nebyla sjednána. Pokud je dokonce podepsána úvěrová smlouva a klient peníze vůbec nečerpal nebo již nemá zájem čerpat, vyhrazují si některé banky i nárok na úhradu nákladů spojených například s rezervací peněz. To je další důvod, proč mít svého poradce a jeho aktivity s pomocí Hlídám si, kolik mám pod kontrolou.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
