Bankrot má osvobodit více doživotních dlužníků. Na tahu je parlament

Režim oddlužení by měl v budoucnu umožnit dostat se z dluhové a exekuční pasti i těm předluženým spoluobčanům, kteří dnes nemají dostatečné příjmy na to, aby mohli svým věřitelům splatit minimálně 30 % dluhu. Těmito 30 % v současné době podmiňuje svůj souhlas s oddlužením insolvenční soud. V Česku jsou v současnosti statisíce v podstatě doživotních dlužníků, kteří tuto podmínku nedokážou splnit. Čelí dohromady milionům exekucí. A to je velký ekonomický, politický a především sociální problém. Oddlužení se momentálně praktikuje buď formou 5letého splátkového kalendáře nebo vydražením či jiným prodejem dlužníkova majetku. Po uhrazení zmíněné nejméně jedné třetiny dluhu může soud zbytek nezaplaceného závazku dlužníkovi prominout. Neformálně se tomuto procesu říká osobní bankrot. Jeho výhodou také je, že zastavuje veškeré jiné způsoby vymáhání pohledávek, i exekuce. Rovněž stopne další navyšování neplatičových závazků o pokuty a úroky z prodlení. Jestliže ale soud oddlužení dlužníkovi zamítne, čeká ho krutější řešení: konkurz.

Pak je mu zabráno veškeré jeho vlastnictví (kromě osobních věcí) včetně úspor. Pakliže mu i poté mu zbudou nějaké resty, je povinen je dál splácet, dokud je do puntíku nevyrovná. Zájemci o podrobnější informace nechť si pročtou zákon o úpadku (od § 389), předchozí blog o bankrotech či tiskové zprávy společnosti CRIF - Czech Credit Bureau.

Jednou z navrhovaných novinek novely úpadkového neboli insolvenčního zákona, kterou česká vláda poslala v lednu 2018 poslancům k projednání, je, že od roku 2019 by platebně neschopnému dlužníkovi mělo ke schválení oddlužení rovněž stačit, že nabídne věřitelům svůj takzvaně postižitelný majetek, dalších 7 let se bude s veškerým úsilím snažit poctivě splácet zbylý dluh a žít jen z životního minima. Oproti výše popsaným současným alternativám (obě by měly existovat dál) by tato další varianta oddlužení byla na dlužníka se splátkovým rozvrhem z jedné strany přísnější. Tím, že by přišel o část majetku – ovšem ne o bydlení a ani o věci levnější než 100 tisíc Kč. Navíc doba nutné nápravy by se mu prodloužila o 2 roky na 7 let. Na druhou stranu by byla shovívavější v tom, že po oněch 7 letech sekání dobroty by mu stát, respektive insolvenční správce, zbytek dluhu mohl odpustit, přestože by nevrátil věřitelům skoro nic (tedy žádných dnešních minimálně 30 %). Pouze by de facto musel vyrovnat náklady insolvence.

Většina věřitelů tuto potenciální novotu kritizuje. Uvádí, že významná část oddlužovaných už dneska umí odklánět své skutečné příjmy tak, aby šly na splácení dluhů minimálně, respektive kryly přesně těch zmíněných 30 % a ani „Ň“ navíc. Zkrátka, že platební morálka dlužníků v oddlužení by určitě klesla. A jistou sortu lidí by nový typ oddlužení mohl povzbudit k dalšímu ještě rozsáhlejšímu nezodpovědnému zadlužování na úkor právě věřitelů, kteří by nesli až 100% riziko.

Zastánci připravované změny zase argumentují zejména těmito tezemi: Dlužníci s čestnými úmysly, kteří jsou nyní „odsouzeni“ kvůli původně zanedbatelnému dluhu – později ovšem nakynutému o různé poplatky a sankce do téměř astronomické sumy - k hrazení svých závazků vlastně až do smrti, dostanou novou životní šanci. Přestanou tajit své výdělky bokem a pracovat načerno. Začnou opět oficiálně vydělávat. Budou platit daně i pojištění. Z toho by měl profitovat stát, potažmo celá společnost. Navíc by se ušetřilo na různých sociálních dávkách. A koneckonců, že věřitelé půjčující lidem, kteří evidentně nejsou schopni splácet, musí tím pádem počítat také s tím, že mohou o své „investice“ o to snadněji přijít.

Tato úvaha má určitě racionální jádro. Na druhou stranu nějaké mouchy by se na ní také našly. „O dluhovou amnestii rozhodně nejde!“ zdůrazňuje ministerstvo spravedlnosti, coby autor novely. Ale to je možná právě škoda. Tlustá čára by totiž umožnila restart mnohým současným beznadějně zadluženým lidem, zároveň by ale neinspirovala budoucí vypočítavější dlužníky ke kalkulu, že jim pozměněný zákon dovolí za určitých podmínek nesplatit nic a budou po 7 letech čistí jak lilie. Druhou vadou na kráse je, že vláda chce pomoci občanům neschopným splácet závazky trošku pokrytecky na úkor hlavně věřitelů. Za jejich peníze. Vlastně je hodlá tak trošku vyvlastnit. Přitom úvěrová, exekuční a insolvenční pravidla, která opravdu v minulosti nebyla zrovna dokonalá a etická, nenastavoval v Česku nikdo jiný než právě vládnoucí politici.

Navíc, co si budeme namlouvat: i lidé v krachu jsou voliči. A mohl by to být vděčný elektorát (voliči), že?. O to se také nejspíš hraje. Jenomže k volbám chodí také miliony klientů finančních i jiných institucí, kteří své závazky platí řádně a včas. A pokud banky a úvěrové či jiné společnosti v reakci na oddlužovací novelu o něco zdraží a znepřístupní půjčky nebo další služby, aby tak eliminovaly novelou zvýšená rizika, tak to může plošně dopadnout na všechny zákazníky. I na tuto druhou stranu hozené oddlužovací mince je proto férové nahlas upozornit.

Vyzkoušejte naše služby

Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.

Výpisy

100 Kč / výpis
  • Bankovní registr klientských informací (BRKI)
  • Nebankovní registr klientských informací (NRKI)
  • společný výpis z BRKI/NRKI

#Kolikmam365

499 Kč / rok
  • 4× ročně společný výpis z registrů (do 31. 12. 2020)
  • hlídání dat v registrech
  • aktuální přehled závazků
  • hodnocení úvěrové situace

Exekuce

40 Kč / dotaz
  • exekuce fyzických i právnických osob
  • nejdříve se dotazem ověří, zda je hledaná osoba v databázi
  • následně zjistíte detail případné exekuce

NetAgent

365 Kč / rok
  • služba chránící osobní data na internetu
  • monitoruje webové stránky a diskusní fóra
  • snižuje riziko krádeže identity v prostředí internetu

Sledujte nás

×

Odběrem novinek souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů.