Kreditka aneb Jak si půjčovat a šetřit zároveň
Je tomu téměř 130 let, co se objevilo sousloví „kreditní karta“. Přesněji řečeno, poprvé si tento výraz přečetli čtenáři vědeckofantastického románu Looking Backward amerického spisovatele Edwarda Bellamyho. Bylo to vizionářské dílo. Za prvé tvrdilo, že v roce 2000 budou kreditní karty fungovat místo peněz. Za druhé, zmíněné karty, které v románu měly svou premiéru, byly spíše debetní, než kreditní. Oboje je blízko dnešní české realitě: Bezhotovostní platby porážejí cash transakce ve stále rostoucím počtu segmentů. A platební karty jako celek pořád v hovorové řeči označujeme souhrnně spíše jako kreditky, i když těch debetních je zatím v tuzemsku stále mnohem více. Ale například v USA představují kreditky 70 procent všech vydaných karet.
Kreditky ale svou početní relativní i absolutní ztrátu postupně v Česku stahují. Ještě před 10 lety se na tehdejším celkovém počtu zhruba 6,5 milionu vydaných platebních karet podílely o něco málo více než 4 %. Zhruba 90 % karet bylo v roce 2004 debetních. Ze současných přibližně 10,7 milionů platebních karet je kreditních už přes 19 %, tedy téměř jedna pětina. V absolutním vyjádření jde o více než 2 miliony kusů. Při rostoucí finanční gramotnosti už dnes klienti téměř bez výjimky vědí, že prostřednictvím debetní karty spotřebovávají své peníze, které mají uložené na vlastním běžném účtu. A že skrze kreditku si půjčují, respektive utrácí peníze banky. Uvědomují si, že pokud stihnout splatit půjčené peníze v bezúročném období, které se většinou a opakovaně pohybuje až do 60 dnů (dle banky), tak je to vůbec nejlevnější úvěr, k jakému se mohou dostat – s úrokem nula.
Ne všichni ale tuší, že bezúročná lhůta se nevztahuje na výběry z bankomatu. V tomto případě i za vybrání pár stovek si banka klienta naúčtuje relativně vysoký poplatek a hotovostní půjčku okamžitě úročí vysokou sazbou v řádu desítek procent. Ne všichni držitelé kreditky také berou v potaz, že v termínu nezaplacená půjčená sumu je zpětně vysoko úročena. Ne od domluveného termínu splátky, ale už od data půjčky.
Kreditní karta je zkrátka primárně určena pro platby u obchodníků. Těch, kteří karty akceptují, je stále více napříč všemi možnými obory. Při obratném využívání velké nabídky různých bonusů, slev a odměn partnerů vaší banky lze vydělat, respektive ušetřit, tisíce korun ročně. Další výhodu je, že kreditku není problém si pojistit proti ztrátě či odcizení. Banky si tak rády chrání své peníze. Placení kreditní kartou v zahraničí bývá také výhodnější než výměna hotovosti ve směnárně. Pro výběr kreditní karty (a jejího vydavatele) neexistuje univerzální návod. Každý preferuje a má na něco jiného. Určitě se však vyplatí je při vývěru karty srovnávat. To hodně napoví.
Nakonec jedna osobní zkušenost s kreditkou, která jde do určité míry proti výše uvedeným doporučením a varováním. Před několika měsíci jsem si s pomocí kreditky koupil věc, po které jsem dlouho prahnul a která byla tehdy výjimečně jednorázově dost výrazně zlevněna. Úvěr na kreditce jsem sice splatil až za 3 měsíce (tedy ne v bezúročné době), ale když jsem od slevy odečetl naskákané úroky, pořád jsem byl výrazně v plusu. Nemluvě o „plusovém“ pocitu. Nemusel jsem nikoho trapně prosit o peníze. Nemluvě o nějaké vyděračské mikro půjčce s megaúroky. A nemám pocit, že bych nějak nerozumně a nezodpovědně disponoval s financemi. Právě naopak. Samozřejmě, že i pro tento případ platí: půjčuj si jen tolik, kolik můžeš v budoucnu bez problémů splatit.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
