Přísný bič na úvěrové podvodníky - § 211
Vězení jen za pár nepravdivých údajů, bez vzniku hmotné škody? Ano. V Česku reálná hrozba. Umožňuje to § 211 trestního zákoníku definující úvěrový podvod. Ne všichni tento paragraf znají. Téměř určitě o něm příliš nevědí ti, kteří falšují data v žádosti o úvěr, například ohledně výše platu či zaměstnaní. Zřejmě si myslí, že jde o pouhou neškodnou formalitu, že úvěr budou po jeho získání řádně splácet a vše bude OK. Netuší, jak riskují. Banky a seriózní poskytovatelé nebankovních půjček mají dnes řadu sofistikovaných instrumentů, které dokážou detekovat a proklepnout podezřelé žadatele o úvěr hned na počátku schvalovacího procesu - například disponují registry klientských informací, různými ratingovými a scoringovými modely.
To je ale vlastně pro nepoctivce dobře. Pokud totiž úvěrový referent nepravdivé údaje sdělené žadatelem náhodou neodhalí či přehlédne a půjčka je schválena, tak vůbec nejčastěji k trestnímu stíhání dochází až v momentě, kdy dlužník přestane splácet. Věřitelská společnost si pak zpětně dodaná data ověří. Když jsou falešná, je s dlužníkem zle. Jedná se s velkou pravděpodobností o trestný čin. Konečné slovo má nicméně soud. Úvěrový podvod se jako výslovně pojmenovaný delikt do novodobého českého trestního zákona dostal v roce 1998. Na jeho postihování totiž už nestačily „obyčejné“ paragrafy týkající se lidově řečeno podfuků. U úvěrového podvodu tak už není nyní například nutné dokazovat podvodný úmysl jako u jiných podvodů.
Je to proto poměrně přísné legislativní ustanovení, jehož zařazení do kodexu bylo evidentně následkem tunelování bank v 90. letech. Jeho zřejmým úkolem bylo a je zvýšit ochranu věřitelských úvěrových institucí. Podívejme se, co vlastně z dikce § 211 a dalších právních norem vyplývá: Až 2 roky vězení hrozí za zamlčení podstatných nebo uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru. Stejně může být potrestán ten, kdo bez souhlasu věřitele použije získané peníze na jiný než určený účel. A to v nikoli malém rozsahu. Ten zákon definuje jako nejméně 25 000 Kč.
Až 3 roky natvrdo může vyfasovat ten, kdo byl za výše uvedené činy v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Až 5 let odnětí svobody riskuje pachatel, jenž výše uvedenými skutky způsobí větší škodu. Tou jsou myšleny podle současné legislativy sumy od 50 000 Kč výše. Až o 8 let vězení si koleduje nepoctivec, který uvedený trestný čin spáchá jako člen organizované skupiny či jako osoba, která má povinnost chránit zájmy poškozeného. Nebo způsobí-li značnou škodu, tedy větší než 500 000 Kč.
Až s 10 lety v káznici musí počítat ten, kdo výše uvedeným jednání zapříčiní škodu velkého rozsahu, čili nad 5 000 000 Kč. Nebo bude-li jeho zločin spojen s vlastizradou, teroristickým útokem nebo terorem.
Úvěrový podvod je vždy trestným činem. U deliktu s trestem odnětí svobody s horní hranicí do 5 let se jedná o přečin. V případě maximálního limitu nad 5 let se už bavíme o zločinu. Tak tedy praví zákon. A realita? V roce 2014 registrovala česká policie přes 5600 úvěrových podvodů. Třikrát více než v roce 2011. Škoda způsobená věřitelům přesáhla 1 miliardu korun. Z celkového počtu asi 4 000 stíhaných lidí jich poprvé jednalo podvodně přibližně 2 600. Naprostá většina z nich byla zcela jistě nemile překvapena, jak je paragraf o úvěrovém deliktu neúprosný.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
