Zadlužení potomka může být důvodem k jeho vydědění
Martnotratnost a zadlužení dětí mohou být záminkou pro jejich vydědění. Rodiče je ale smí připravit o dědictví jen tehdy, když jejich podíl odkážou – právní terminologií přesněji zůstaví – jejich potomkům. Tedy svým vnučkám či vnukům, případně pravnoučatům. Stát tak prostřednictvím § 1647 občanského kodexu vlastně chrání děti rozmařilých dětí. Troufám si tvrdit, že většina z nás na člověka marnotratného narazila přímo či zprostředkovaně pouze v příběhu o návratu marnotratného syna. Jinak se slovo „marnotratný“ v hovorové řeči používá velice zřídka. V onom biblickém podobenství si mladší syn vyžádal na otci svůj dědický podíl ještě před jeho skonem. Pak ho proměnil na peníze a ty ve světě probendil. Když se coby chuďas potupně vracel, sypaje si popel na hlavu, tak se ho dojatý papá jal vítat s náručí široce otevřenou: oblékl kajícníka do drahých rouch a uspořádal na jeho počest přebohatou hostinu. Šetrný starší bratr, který celý život dřel na otcových statcích, z toho nebyl zrovna nadšený… ale jeho stvořitel mu to nakonec vysvětlil. Je to tedy alegorie o milosrdenství, takže mi tak nějak nedochází, proč si výraz „marnotratnost“ naši zákonodárci z Nového zákona vypůjčili a nesáhli třeba po „nehospodárnosti“ či „hýřivosti“. V našem současném občanském zákoníku totiž po marnotratnosti může následovat akt neodpuštění, zkrátka je to trošku jiná story.
Tak či tak je nekontrolované zadlužování nejenom nezodpovědné a nerozumné, ale i společensky nebezpečné a rizikové. O tom žádná. Může být symptomem i dalších negativních povahových rysů a projevů, které aktuální právní norma rovněž cituje jako potenciální příčinu umožňující vydědění.
Milosrdenství a odpuštění rodičů se v testamentu nemusejí dočkat kupříkladu ti potomci, kteří jim odmítli poskytnout potřebnou pomoc nebo o ně dlouhodobě neprojevují opravdový zájem. O dědictví mohou být připraveni i pachatelé trestných činů zvrhlé povahy či jedinci vedoucí trvale nezřízený život. Tedy kupříkladu ti, co holdují alkoholu a drogám, propadli gamblerství nebo se nestarají o své ratolesti a vyhýbají se práci.
Připomeňme ještě, že český civilní kodex řeší relaci dědictví-dluhy i v jiných souvislostech, než ve výše uvedených. Třeba opačný případ: někdy může být dědictvím ohrožen spořádaný dědic, který má své finance v pořádku. Je totiž nutné si uvědomit, že se vedle majetku dědí i dluhy neboli závazky zesnulého. Dohromady se tomu říká jmění. Zadlužené či dokonce předlužené dědictví (pak má zápornou hodnotu) se naštěstí dá odmítnout nebo se ho lze zřeknout. Pozůstalý může také požádat soud o soupis pozůstalosti, aby nemusel případným věřitelům platit více, než kolik činí hodnota odkázaného majetku.
Také věřiteli nabízí legislativa ochranný instrument. Pro případ, že jmění po zemřelém, kterému půjčil, míří k beznadějně zadluženému dědici. A hrozí mu tak, že časem bude stát někde na konci věřitelské řady a při vyrovnávání dluhů už na něj nic nezbude. Při takovémto riziku by měl věřitel požádat soud či notáře o odloučení pozůstalosti a z ní pak svou pohledávku uspokojit. Je také oprávněn iniciovat již zmíněný soupis pozůstalosti, aby se nic z pozůstalosti nezatajilo. A kdyby dlužník zemřel těsně před uplynutím 3leté promlčecí lhůty platící pro dluh, má zapůjčitel nárok domáhat se svých peněz u soudu ještě dalších 6 měsíců po potvrzení dědictví.
Pozoruhodným staronovým nástrojem, který také „ošetřuje“ vztah dědictví-dluhy je určitě odkaz (jinak též dar pro případ smrti). Odkazovník, jenž získá odkazovanou věc, z ní totiž nemusí platit 15% daň z příjmu jako je tomu u daru (platí pro nepříbuzné obdarované), ani není povinen podílet se na splácení případných dluhů či hrazení poplatků notáři za dědické řízení. Na rozdíl od klasických dědiců.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
