Proč cenová stabilita a zároveň mírná inflace nemusí být protimluv
Jedním ze stěžejních úkolů České národní banky (ČNB) je udržení cenové stability, vedle té finanční. Zároveň ovšem tato instituce nepokrytě cílí svými měnovými nástroji na inflaci, a to 2%. Vyhovuje jí tedy meziroční zdražování o plus minus 2 %. Není to paradox?
Jen zdánlivě! Nesmíme totiž centrální bankéře brát za slovo doslova. Oni cenovou stabilitou myslí předvídatelný, mírný a ideálně konstantní růst spotřebitelských cen. Přesněji cenové hladiny. Takováto situace celému hospodářství – tedy firmám i občanům – dle většiny renomovaných ekonomů (část z nich cílování inflace sveřepě odmítá) nejvíce prospívá. Tvrdí, že nízká inflace motivuje lidi k ideální míře nakupování. K pravidelné a udržitelné spotřebě, ne k nikterak horečnaté. Uvědomují si, že kupní síla peněz pozvolna klesá. Na co tedy útraty odkládat, když zítra bude dráž? Zároveň ale část prostředků směřují pro jistotu do úspor. Slabá inflace je příliš neznervózňuje, vždyť dostávají občas v práci přidáno. V bance jsou peníze uloženy z hlediska nízkého úročení sice ne úplně výhodně, zato bezpečně. A se spoustou navazujících služeb. To se přece také počítá.
Co by se ovšem stalo, kdyby se inflaci podařilo zkrotit k nule? Nebo dokonce obrátit do záporných hodnot, tedy do deflace? Pak by ceny klesaly a kupní síla měny rostla. Občané by logicky začali omezovat nákupy, respektive by je odkládali. Chuť utrácet by je přešla: „Za měsíc, za dva bude levněji, počkám tedy.“ To by bylo zpočátku pro ně fajn. Ale jen do momentu, než by začala být část výrobců následkem nižších tržeb ztrátová. Kvůli oslabené poptávce by totiž firmy prodávaly méně, navíc za snižující se ceny. Řešily by to redukcí nákladů, tedy i propouštěním či aspoň snižováním mezd. Některé by však musely rovnou „zavřít krám“, zkrachovaly by.
A k čemu ušetřené sílící korunky, kdyby se vám jejich přísun po vyhazovu z práce citelně snížil? Při delší deflaci by hrozila ekonomická deprese. Mohla by vyústit ve společenské nepokoje, rozvrat pořádků. I proto se deflace většina centrálních bankéřů a vládních politiků bojí jak ďábel právě posvěceného krucifixu.
Srovnatelným strašákem nicméně je i inflace, dosahuje-li vysokých a nepredikovatelných hodnot (plíživá, hyper…). Rovněž hrozí poruchy trhu, které jeho neviditelná ruka tlačící vše zpátky k rovnováze nemusí stihnout včas vyléčit. Než se tak stane, může být vedle finančních vítězů (jsou všude, kde existují poražení) i plno „raněných“, ožebračených. V případě vyšší inflace jimi jsou hlavně věřitelé, střadatelé. Dlužníci na ní naopak vydělávají.
Na zřeteli mějme, že údaj o pohybu cen za určité období zveřejňovaný pravidelně statistiky je pouhopouhým průměrem. Každý z nás má svou různou individuální inflaci, svůj specifický spotřební koš, odlišně limitované možnosti. Čili každý sám za sebe by měl zvážit – byť třeba s pomocí profesionálního finančního poradce – jak konkrétně se proti potenciální inflaci optimálně zabezpečit. Tedy do jakých aktiv (včetně vzdělání, kompetencí, dovedností) investovat, kde mít své úspory, jak zvýšit důchody a kolik si nechávat v hotovosti – to i pro případ zmíněné deflace, kterou taky nikdo 100% vyloučit nemůže.
Inflace (stejně deflace) je komplikovaná, neboť vícefaktorová záležitost. Někdy až záhadná. Proto se ani kvalifikovaní finančníci mnohdy neshodují, co je v konkrétním časoprostoru její hlavní rozbuškou a jakým receptem ji srazit. O laicích ani nemluvě. Ti si veskrze pletou její projevy s příčinami. Inflaci určitě nezpůsobuje zelinář, který zdraží třeba o třetinu s omluvou, že mu rostou náklady. Kdyby lidé přestali na jeho stánku nakupovat a přešli ke konkurenci, nezbude mu, než zpátky zlevnit. Nebo ukončit prodej, jestliže se mu slevit už nevyplatí. On prostě jen testuje, kolik jsou zákazníci ochotni vytáhnout z peněženky. Ale jde o zjednodušení, ve hře je cenová elasticita konkrétního zboží, zahraniční – zejména energetické – vlivy, různá očekávání, psychologie spotřebitele i firem, často zdánlivě iracionální, spousta dalších veličin… Nicméně se zdá, že hlavním spouštěčem inflace je zvýšení množství peněz na trhu. Pokud tomu neodpovídá růst produktivity, tedy zvedání objemu nabízeného zboží, je na zdražování zaděláno.
Takovouto situaci tady – bohužel – zrovna máme. Během koronakrize byla výroba některých odvětví a produktů (naštěstí zdaleka ne všech) párkrát přiškrcena. Ze státního rozpočtu přitom ale tekly proudem miliardové podpory a dotace. Částečně financované dluhem. Peníze se de facto „tiskly“, respektive vyťukly na klávesnici jako digitální záznam. Ale netýká se to jenom Česka, jde o globální jev. Lidé méně utráceli. I tím, že služby byly vesměs zavřeny, omezeny. Občané v nejistotě hromadili úspory na ještě horší časy. Vyčkávali.
Není tedy překvapující, že inflace při nynějším všeobecném uvolňování začíná klepat na dveře stále hlasitěji. V srpnu zrychlil růst spotřebitelských cen v Česku na 4,1 %, následně v září na 4,9 %. Dle cenového indexu HICP Evropské unie (ten ale nezahrnuje vlastnické bydlení) akcelerovala srpnová inflace v tuzemsku na 3,1 % a zářijová na 4,0 %, což je lehce nad unijním průměrem (v září: 3,4 %).
Reakce ČNB se čekala, ovšem ne tak razantní. Centrální banka zvýšila svou hlavní úrokovou sazbu (2T repo) od 1. října 2021 o 75 bazických bodů na 1,50 %. Nejvíce od roku 1997! Nutno ale poznamenat, že české sazby byly a jsou i tak stále relativně nízké. Proto, aby podpořily ekonomiku zasaženou pandemií. Jinak by zřejmě dnes už ta hlavní oscilovala kolem 3 %, což je neutrální úroveň, která dle konsenzu neochlazuje ani nestimuluje hospodářství.
Ale zpět. ČNB od října zvedla i zbylé dvě základní sazby: diskontní (na 0,50 %) a lombardní (na 2,50 %). Její bankovní rada zřejmě dál přitvrdí i na svém listopadovém zasedání. Smysl je jasný: v důsledku zdražit a zpomalit komerční i spotřebitelské úvěry, tím snížit sumu peněz v ekonomice. A také vyslat signál k posílení důvěry v českou korunu, oživit ochablou výnosnost vkladů, motivovat ke spoření. Co to znamená pro podniky i populaci a proč se to moc nelíbí končící vládě (máme po volbách), ani rostoucímu státnímu dluhu, si popíšeme v dalším blogu. Faktem totiž je, že se zdražuje i v eurozóně, nicméně její centrální banka ECB stále udržuje své základní sazby záporné. I proto bude inflace nepochybně i nadále palčivě aktuálním tématem.
Na portálu kolikmam.cz jsou dostupné informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikajících. Registrovaní uživatelé zde získají přístup k výpisům z registrů a dalším nabízeným službám.
NEJPRODÁVANĚJŠÍ
Zvyšte vaši šanci na získání hypotéky nebo půjčky tím, že si ověříte údaje v registrech a zjistíte si vaše hodnocení.
NEJPRODÁVANĚJŠÍ
Prokažte vaši důvěryhodnost zaměstnavatelům nebo pronajímatelům nemovitostí zkráceným výpisem.
NEJPRODÁVANĚJŠÍ
Prověřte exekuce u osob a podnikatelů v oficiální databázi. Vyhnete se zbytečným nepříjemnostem.
Zjistěte jak energetické společnosti, firmy poskytující nákupy na splátky či eshopy hodnotí vaši úvěruschopnost.
Zkontrolujte vaše údaje týkající se úvěrových produktů a průběhu jejich splácení u bankovních institucí v Bankovním registru.
Zkontrolujte vaše údaje o finančních závazcích a průběhu jejich splácení u společností v Nebankovním registru.
Získejte detailní přehled všech závazků v registrech BRKI a NRKI, hodnocení úvěruschopnosti a upozornění v případě změn.
Monitorujte vaše osobní a finanční data na internetu. Předejdete tím zneužívání vašich dat a krádežím identity.
